Publikováno

Nový člen do domácnosti – Nutribullet

Vždycky mi chutnala čerstvě vymačkaná ovocná šťáva, která se dala koupit na různých místech ve městě (např. Ugo). Proto jsem si pořídila odšťavňovač – na vlastní šťávu. Po nějakém čase jsem ale zjistila, že na to, kolik je práce s oloupáním všeho, je hodně velký odpad – suchá drť, ve které ale zůstává většina toho dobrého, co v ovoci/zelenině je. Už tehdy jsem sledovala blog paní Brýdové, která si velmi pochvalovala Nutribullet, ale tehdy mi to přišlo (tak jako všem, kdo tento stroj neznají) jako zbytečně drahý mixér. Tak jsem si koupila jiný, o dost levnější a začla ovoce mixovat na hustou šťávu = smoothie. Na banán a jahody stačil, ale třeba s jablkem nebo pomerančem, resp. se slupkou jednotlivých dílků měl problém.

Konečně jsem tedy po pár měsících dospěla do fáze, že jsem zatoužila po výkonném stroji a vzhledem ke skvělým recenzím (a taky Valentýnské slevě), jsem zainvestovala do Nutribulletu.

Nutribullet

Nakoupila jsem první várku ovoce (v únoru ještě nebyl úplně takový výběr, jak bych si představovala) a pustila se do toho.

Byla jsem nadšená, první dva týdny jsem mixovala snad vše, co mi přišlo pod ruku 🙂 Úžasné na Nutribulletu je, že si vytvoříte nespočet různých kombinací, najde se snad každý! A vůbec není nutné dolévat „koktejl“ mlékem, jak si někdo může myslet, úplně stačí voda! Plus ideálně přidat nějaké oříšky, chia semínka, mleté lněné semínko (které Nutribullet taky namele – sada obsahuje mlecí čepel), nebo jakákoli jiná semínka.

Smoothie nutribullet

Dalším tipem jsou datle na oslazení, když je ovoce kyselé, nebo prostě málo sladké, stačí přidat 1-2 datle a  máme přírodně sladké pití. Potom jen dolít vodou po rysku MAX (ne víc, aby se šťáva nedostala dovnitř stroje), zašroubovat víčko a umixovat do požadované hladkosti.

Smoothie nutribullet

Ovoce se nemusí používat jen čerstvé, můžete koupit už mražené, nebo zamrazit třeba z vlastní zahrádky, Nutribullet s tím nemá problém. Já mám moc ráda kombinaci ananasu s čímkoliv, takže když vidím ananas za dobrou cenu, nakrájím a zamrazím – první na pečícím papíru, a zamrazené přesypu do sáčku.

Zmražené ovoce nutribullet

I s mletím oříšků si hravě poradí. Burákové máslo sestávající pouze z burákových oříšků (lepší jsou pražené), popř. trošičky olivového oleje, je vynikající v kombinaci s banánem!

Burákové máslo nutribullet

 

Ještě se chystám i na mandlové máslo, mandlové mléko, ledovou kávu, domácí zmrzlinu a spoustu dalších věcí, inspirace je na internetu (youtube, instagram, FB) spoustu. Třeba přímo na FaceBook NutriBullet ČR.

Já na svém FB taky občas dám nějaké tipy na kombinaci, která mi zachutnala a paní Brýdová má článek na svém blogu jen o smoothies – spousty nápadů co k sobě zkombinovat.

Nutribullet smoothie

 

Tak dobrou chuť!

K. <3

Publikováno

Vlnité vlasy? No problem!

Slibovaný článek je tady! Stejně jako asi spousta z vás, které mají přirozeně rovné vlasy, i já jsem vždycky toužila mít krásné vlny, místo splihlých, rovných vlasů. Dokonce tak moc, že jsem si kdysi dokonce nechala udělat i trvalou (chyba!). Skončila jsem u spaní na natáčkách, ale pokud jsem je nedala na skoro suché vlasy a neměla je na hlavě aspoň 12 hodin (což někdy prostě nejde), vlny nikdy nevydržely. Po přečtení spousty článků jsem narazila ale na kulmu, která měla tak dobré recenze, že jsem se rozhodla, že si ji pořídím a vyzkouším. A výsledek?

 

Kulma, natočené vlasy, vlnité vlasy

Posuďte sami/y, já jsem byla hned s prvním výsledkem spokojená! Jakmile jsem si ji přinesla domů, pečlivě jsem vlásky natočila. Nemám nijak zvlášť husté ani extra řídké vlasy, ani superjemné nebo naopak jako žíně. Prostě tak nějak normální. První natočení mi trvalo asi 20 minut a postupně jsem si vytvořila techniku, se kterou mám asi za 4 minutky krásné lokny, které vydrží!

Hned jsem vzala foťák a začala tvořit fotodokumentaci. Den 1 – resp. večer první, ihned po natočení vlasů – a trochu prohrábnutí prsty aby se oddělily vlnky od sebe. Je to trochu „beránkoidní“, ale je to večer a na noc je to jedno (taky by se v této fázi pěkně tvořil nějaký povolený pinetkový drdol na ples nebo tak).

ihned po natočení = den 1
Ihned po natočení = den 1

Další den jsem hned ráno vyfotila stav vln a už vypadaly použitelně, podle mojich představ 🙂 (barvu vlasů chytá foťák vždy jinak, podle světla). V této fázi jsem se ještě bála vlasy rozčesat.

Druhý den po natočení
Ráno, den 2.

Další foto následuje z podvečera druhého dne (foceno v červnu, takže večer o půl 6 bylo ještě světlo).

Večer, den 2.
Podvečer, den 2.

Nedalo mi to a zkusila jsem ještě ten večer vlasy rozčesat a rukou vytvořit zpátky vlnky.

Večer, po rozčesání, den 2.
Večer, po rozčesání, den 2.

3. den už vlnky trochu padají, ale pořád je to víc vlnité než co mi většinou udělaly natáčky nebo klasická kulma.

Ráno, den 3.
Ráno, den 3.

4. den a zbytek, který se udržel ještě trošku natočený. Za mě pořád lepší než rovné vlasy.

Ráno, den 4.
Ráno, den 4.

Tak a tady je moje skvělá pomocnice, která za to všechno může, kónická kulma Remington Ci95 Pearl. Je velice lehká, rychle se nahřívá a má dlooouhý kabel. Chce to asi trochu cviku aby se člověk nepopálil (do této doby jsem nepracovala jinou kulmou, než s tou „přiklapávací“), ale v krabici je přiložená i pletená rukavice, která by měla zamezit popálení. Já ji nikdy nepoužila, myslím, že je potřeba asi spíš na kratší vlasy. Měla jsem tak nastudované videa na youtube ohledně natáčení na kónickou kulmu, že jsem už věděla, jak na to. 😀

Kulma remington pearl

Moje zkušenost:

Nejdůležitější je podle mě zafixovat pramen vlasů v tom tvaru, v jakém je na kulmě – k tomu používám takové střední skřipečky. Vlasy nechám na kulmě cca 15-25 sekund, záleží jestli chci mít povolenější vlny hned, nebo mít „beránka“, který ale dlouho vydrží. Potom si celý pramen spustím do dlaně – kulmu vytahuju kolmo nahoru, vytvořím z něj kolečko a to sepnu skřipečkem a sundám ho třeba za 10 minut. Zkoušela jsem to i bez fixace, ale výsledek byl cca jako na fotce 3. den, tím pádem to nevydrží tolik, co s ní. Další věc je spánek – vlasy mám vyhozené nahoře na polštáři když usínám, ale ráno už jsou většinou klasicky všude.

natočené vlasy

Teď už mám kulmu půl roku a nedám na ni dopustit!

Když řeknu kterékoliv kamarádce, která mi pochválí vlasy, že mám super kulmu, díky které mi drží lokny, reakcí KAŽDÉ je: „No jo, ale mně by to určitě nedrželo, všechno mi vždycky hnedka spadne!“ Ještě před 7 měsíci by byla moje reakce stejná. Proto jsem vzala kulmu do sboru a mezi kamarádky natočila různé druhy vlasů a všem vydržely minimálně do dalšího dne (a to i přes déšť = zvýšená vlhkost vzduchu).

Ještě jedna série v čase:

2015-10-31 18.21.57
hned po natočení
2015-10-31 21.31.05
O tři hodiny později, mezitím 2x oblečení a vyslečení kabátu, nákrčníku a čepice
2015-11-01 08.06.54
Druhý den ráno
Druhý den večer, za sebou cestování po Praze a 3hodinová cesta v autobuse
Druhý den večer, za sebou cestování po Praze a 3hodinová cesta v autobuse

Tak to je celé moje tajemství, nevím jak dlouho je tato kulma na trhu, ale škoda, že jsem ji neobjevila dřív, ušetřila by mi spoustu práce s natáčkama (i když ty jsou pro vlasy zdravější než kulma, to je fakt). Na závěr jsem si ještě trochu pohrála s filtrem, zajímalo mě, jak by to vypadalo s nějakou netypickou barvou. Ale zrzavá je, podle mě, lepší. 🙂

2015-12-09 14.54.46

Třeba to někomu pomůže v trápení s rovnými vlasy jako mně, nebo udělá radost pod stromečkem, pokud to Ježíšek stihne. No, a nebo v novoročních slevách bude určitě k sehnání! 🙂

Kája <3

Publikováno

Kurz v Praze

Přihlásila jsem se na kurz, ať se taky trochu zdokonaluju v různých technikách a vybrala jsem si kurz vedený skvělou Janou Honnerovou (mrkněte na stránku, má tam krásné věci) na její vlastní návod na falešnou mozaiku a duté korále z polymerových hmot. Už na fotce se mi korále moc líbily a musím říct, že v reálu jsou taky úžasné! I když jsou velké, jsou neuvěřitelně lehoučké.

Duté korále - kurz s Janou Honnerovou

Hned doma jsem udělala podle nově získaného umu nové, včetně náramku, ale to ještě nemám dokončené a začištěné. Zatím mě baví dívat se na to i jen tak! Už se těším na různé barevné kombinace s touto technikou.

Falešná mozaika a duté korále - kurz s Janou Honnerovou

Určitě budu pracovat na vylepšení a snad budou jednou aspoň podobné těm, které měla lektorka Jana na kurzu jako vzor. Co myslíte, líbí?

duté korále - kurz Jana Honnerová

Při té příležitosti jsme si s přítelem prošli Prahu, klasika, památky… Byli jsme i v obchodě s hudebními nástroji, kde jsem si konečně pořídila mechanickou ladičku a celou dobu si brnkala komorní A. Bylo moc krásně, měli jsme štěstí, a tak jsem se nechala vyfotit v mojí modré sukýnce pro případ, že bych ji někdy dala na e-shop, tuhle nebo podobnou.

kolová sukně modrá

Při poobědové chuti na dobrou kávu jsme hledali v centru Prahy (kolem Václaváku) nějakou kavárnu, a našli jsme neuvěřitelnou malinkou kavárničku, kde měli jen 4 stoly po 2-3 židlích. Jmenuje se to Cafe n.3 na Jakubské ulici. Zjevila se nám jako tajemná komnata, která se objevuje jen když ji člověk potřebuje, příště už ji určitě nenajdem! 😀 Mají opravdu výbornou, hustou horkou čokoládu (už jsem jich měla pěkných pár desítek a tato se řadí mezi 5 nejlepších) i samozřejmě kávu.

A večer jsme si zašli do skvělé restaurace Le Burger na Andělu. Milovníkům burgerů rozhodně doporučuju. Je to malá místnost, ve které se Burgery přímo připravují, milá obsluha, domácí limonády i dobré pivo. A ty Burgery – opravdu vynikající!

No a teď pro vás chystám článek (neříkám že to bude hned ten další, ale do Vánoc bude určitě), který, kdybych objevila před pár lety, by mi ušetřil spoustu námahy, nechte se překvapit!

Kája <3

modrá kolová sukně 50. léta

 

Publikováno

Kolové sukýnky

Kolové sukně a šaty, nařasené v pase a dole se širokou sukní prostě frčí! Po úspěchu mého posledního pokusu jsem si řekla, že sem musím dát nějaký článek o sukýnkách. Před 2 lety jsem na Vánoce dostala šicí stroj, ale pravda je, že na něm zkouším jen tak sama nějaké drobnosti, taštičky, obal na tablet, polštářky… A konečně i pár sukýnek jsem zkusila, i když zatím jen pro sebe, na prodej to ještě není.

Od malička, co si pamatuju, mě maminka strojila do různých šatiček a sukýnek. Když jsem byla starší, tak jsem měla chvilku období džínů/kalhot a dospěla jsem zase k šatům, šatovkám a sukním, kde už asi zůstanu. 🙂

Na sukýnky ala 50. léta jsem blíž narazila na stránce Marušky z Co si dneska vezmu na sebe. Maruška nosí skoro výhradně tento styl sukní a šatů, kalhoty se v jejím šatníku snad vůbec nevyskytují. Na FB stránce má spooustu fotek svých krásných, většinou ručně šitých modelů od různých šikovných švadlenek, např. z Fleru a já se rozhodla, že si taky nějaké pořídím. V obchodech před těmi 2 lety (a navíc na podzim) ještě tak moc nefrčely jako poslední dobou, tak jsem si koupila látku, a „spíchla“ svůj první model kočičkové sukně (prosinec 2013). Zevnitř sice moc reprezentativně nevypadá, ale nosit se dá.

Kolová sukně s kočkama

Jako druhou jsem si o pár měsíců později ušila modrou sukni, taky s gumou v pase.

Kolová sukně modrá

No a poslední sukýnka co jsem zatím ušila, je pruhovaná a látku na ni mám z IKEA. Kamarádka Peťka, vyučená pánská krejčová, mi vysvětlila nějaké základní nezbytnosti a rady pro šití (za což jí moc děkuji!), tak jsem se pustila do sukně rovnou s látkovým pasem. Střihy zatím nemám, mamka má nějaké staré Burdy (někde) a třeba se k nim taky někdy dopracuju! Někdo na FB po mně chtěl postup, ale nejsem profík a všechno jsem dělala tak nějak jak to vyšlo, takže všechno berte s rezervou.

Nejde to úplně přesně popsat, ale aspoň zhruba – ten můj postup byl celkem jednoduchý, horší bylo to šití. 🙂 Látka byla dostatečně široká (asi 250cm – sice to není úplně kolová, ale asi jen třičtvrtěkolová), takže jsem ustřihla pás v požadované délce sukně + asi 5 cm navíc na záševky, změřila pas a vystřihla pruh na pásek můj jsem chtěla mít 5cm vysoký (takže krát 2) a asi 75 cm dlouhý, vždycky se musí počítat pár cm navíc na zahnutí, záševky atd. Pásek jsem podžehlila jednostranným vlizelínem, a nařasenou sukýnku k němu přišila. (Pro podrobnější rady doporučuju youtube, tam se toho dá najít neuvěřitelně moc, i s video postupy krok za krokem).

Proužkovaná růžovo-fialová kolová sukně

Tyto sukýnky jsou přirozeně ženské, pohodlné, a zakryjí případné nedostatky 🙂

Protože mě to zatím strašně baví, chtěla bych jich ušít víc a pokud to půjde, tak je i nabídnu případným zájemkyním, jen musím vychytat ještě nějaké mouchy. Tento semestr to ale kvůli škole nejspíš nebude, ale na jaro/léto už určitě ano 🙂

Tak zatím! <3

Publikováno

Výlet do Slovinska aneb jak se zabavit, když je v horách mlha a prší

Naplánovali jsme si s přítelem na září výlet do Slovinska – k Bohinjskému jezeru (Julské Alpy). Je to největší stálé slovinské jezero a kousek od něj (15 minut autem) leží menší, ale turisticky známejší Bledské jezero, uprostřed kterého leží ostrůvek s kostelem, na nějž se dá dostat pouze pronajmutou lodičkou.

Slovinsko - Bled lake

Předpověď počasí pro náš týden bohužel nebyla moc příznivá, už po cestě hustě pršelo a pokračovalo i po našem příjezdu. Hora Vogel, na kterou jsme chtěli jít, byla někde v husté mlze nad námi. Odložili jsme výlet na horu na neurčito a rozhodli se plánovat podle aktuálního počasí.

Ubytování jsme měli přes super stránku airbnb a naše „domácí“ byla perfektně vybavená na turisty – pronajímala i kola. Cyklostezka byla asi 50 metrů od naší ubikace a vedla malinkýma vesničkama, kolem polí, luk i stád.

I na kolech nás dostihl déšť, tak jsme se schovali pod provizorní přístřešek u cyklostezky, vytáhli sváču a romanticky ji požvykovali. Připojil se k nám i jiný pár s pejskem, ale stejně jako my, po nějaké době usoudili že déšť nepřestane. Oblékli jsme proto pláštěnky, a od pasu dolů totálně promočení jsme dorazili na ubytko. V takové chvíli není nic lepšího než horká sprcha a dobrý čaj. No a boty suším dodnes (3. den).

Slovinsko - kräva

Při naší cestě jsme narazili v jedné dědince na malinkou kavárno-čokoládovnu, kde měli asi jen 3 stolečky, ale měli čerstvé domácí dorty a výbornou kávu i horkou čokoládu. S „číšníkem“ – pokud se to tak dá říct, jsme si padli do noty, a když jsme se tam další den vrátili na nášup, přidal nám k zákusku i jejich speciální domácí schnapps. 🙂

Slovinsko - kavárna

Kamera na Vogelu ukazovala jen šedivou mlhu, tak jsme si další výlet udělali zase v nížině, tentokrát na vodopády. Bylo zrovna po dešti, takže nám bylo řečeno, že to bude plné vody, tudíž dobře viditelné. Šli jsme se podívat celkem na dva vodopády, ale ani jeden jsem pořádně na živo neviděla, protože když se člověk přiblížil do vzdálenosti, ze kterého ho mohl pěkně vidět, byl hnedka celý promočený. Foťák (mobil) to naštěstí dokázal zachytit abych i já z toho něco vizuelně měla. 😀

Slovinsko - vodopád

První vodopády (na fotce) byly schované v lese, takže stačilo zajet autem až na parkoviště, zaplatit vstup a vyjít asi 500 schodů. Druhé vodopády byly asi dvě hodiny cesty, ta ale rozhodně stála za to! Krásně svítilo sluníčko (na Vogelu stále mlha), a ty výhledy byly úžasné! Šli jsme i podél hodně rozvodněné řeky (jedna cesta byla dokonce uzavřená, protože byla zaplavená), lesem, i loukama. Díky častému dešti bylo v horách spoustu vodopádů, většina z nich ale skrytých pod stromy a nedostupných, byly ale slyšet!

Slovinsko - scenerie

Jak jsem už naznačila, počasí se měnilo docela rychle, z krásného a slunného dne se rázem stalo upršené odpoledne. Bez pláštěnky rozhodně není radno vycházet. Já jsem spíš zastánce deštníků, ale při tom alpském větru je deštník na dvě věci.

Podařilo se mi vyfotit měnící se počasí, vpravo docela Mordor, což? 😀

Slovinsko - počasí

Byla jsem ve Slovinsku jen 5 dní, takže nemůžu hodnotit jako celek, ale lidé v této oblasti byli moc milí a příroda okolo Bohinjského jezera je prostě nádherná! I když se nám do hor jako takových kvůli počasí nepodařilo jít, výlet jsme si parádně užili.

Navštívili jsme muzeum mléčných výrobků, které se tradičně a hojně v této oblasti vyráběly, zašli jsme si do několika kavárniček a na výbornou večeři do místní restaurace, kde nabízeli jen 5 hlavních chodů (aspoň má člověk jednodušší rozhodování 🙂 ), ale opravdu to měli vynikající.

Slovinsko - Bohinj lake

Měla jsem s sebou jen JEDNY šaty (proč taky do hor brát víc, že) a to byla jen taková šatovka – spíš delší úpletové triko. Nejsem moc typ na nošení džínů a už vůbec ne sportovních věcí – spíš mě to nebaví a necítím se v tom. Můj přítel rád říkává, že vrchol mého outdoorového vybavení je „džíska“ . Samozřejmě to není pravda, protože vlastním i jednu softshellku :-D, i když tu (narozdíl od džínové bundičky) moc často neprovětrávám. Nejradši mám šaty – je to jednoduché, ženské a nemusím vymýšlet co si k tomu vzít nahoru, ale o tom potom. 🙂

Tak zatím <3

K.