Budu se vdávat!

Po skoro 7 letech našeho vztahu mě Luki požádal o ruku, jsem ta nejšťastnější žena pod sluncem! 🙂 Pravdou je, že jsme spolu od mých 19 let, část střední a celou vysokou školu a už bylo asi načase posunout náš vztah někam dál. Byl večer před Štědrým dnem, naše první Vánoce ve vlastním bytě jsme si chtěli udělat po svém a přitom být i s rodinou, a tak jsme je sami oslavili o den dřív.
Upekli jsme rybu, udělali bramborový salát, pouštěli si koledy a v tom krásném okamžiku, kdy jsme stáli u našeho prvního Vánočního stromečku, řekl Luki tu nejkrásnější větu.

A všichni víme jakou. 🙂 Vytasil nádherný prstýnek (Rýdl) a já jsem byla v sedmém nebi. Celý večer (i následující dny) jsem se pak na prstýnek dívala, jak se krásně třpytí na prsteníčku.

Jak jsme to oznamovali rodině?

Na Štědrý den jsme jeli pouze k nejbližší rodině. Spolu. Navštívili jsme jen všechny rodiče a prarodiče a všude byla velká radost, není se čemu divit – 1. svatba v rodině na obou stranách. Ženy obdivovaly prstýnek s kamínkem a muži měli spíš praktické dotazy: “Musíte?” 😀 Nemusíme, chceme!

Zaručeně nejlepší reakci měly moje sestřenice, které po chvilce nevěřícného ticha (myslely si, že je to vtip) vystřelily ze židlí a málem nás umačkaly!

Svatební plánování započalo

Když se Luki den před Štědrým dnem vyjádřil, měla jsem hned jasno, že chci svatbu stihnout v roce 2018. Místo hostiny a večerního veselí jsem řešila jako první, podle toho jsme určili datum svatby. Rozjela jsem proto pátrací akci po svatebních místech v okolí Zlína. Hosty jsme měli spočítané, nebo spíš jsme věděli, že jich bude přes 80, možná kolem 100, takže prostor musí být velký. Jako zázrakem bylo volno v hotelu, který se víceméně specializuje na svatby a navíc je kousíček od Zlína – Hotel Tuskulum v Lukově.

Myslela jsem si, že jsme začali vše řešit relativně brzy (prosinec 2017 / leden 2018) na to, že chceme svatbu až na podzim, ale od letošních čerstvě zasnoubených kamarádek vím, že na příští rok už je na spoustě míst plno a objednává se už na rok 2020!

Je pravda, že u výběru fotografa jsem sice zkusila obepsat více fotografů, z nichž většina už měla plno, nakonec jsem však skončila u svého několikaletého přání a požádala o svatební focení skvělého Petra Husera. U něj a jeho (teď už) ženy Andrejky je jistota nádherných fotografií, které zachytí ty nezapomenutelné chvíle navždy. Však co mi po svatbě zůstane kromě krásných vzpomínek? Manžel, prstýnek a fotky! 🙂

 

Nejprve jsme teda řešili tyto dvě věci – místo a fotografa. Od toho se odvíjelo plánování spousty dalších věcí, o kterých napíšu zase v dalším článku.

Kája

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

SPAM ověření * Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.